Odstavec předpisu 80/1995 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 80/1995 Sb., ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Tehov o místních poplatcích

Okresní úřad v Benešově rozhodnutím ze dne 20. září 1994 č. j. KP/199/1994 pozastavil podle § 62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výkon uvedené vyhlášky.

Ve svém návrhu podaném podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. přednosta Okresního úřadu v Benešově konstatuje, že napadená vyhláška byla vydána v samostatné působnosti obce ve smyslu § 14 odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž namítá rozpor čl. 3 citované vyhlášky se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený rozpor spatřuje navrhovatel ve skutečnosti, že mezi veřejná prostranství vyhláška řadí rovněž lesopark, u něhož neexistuje bližší specifikace. Podle zjištění Okresního úřadu v Benešově však ve vyhlášce zmiňovaný lesopark zahrnuje lesní pozemky, které podle názoru navrhovatele nelze považovat za veřejná prostranství. V návrhu se dále poukazuje na rozpor se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rovněž u dalších ustanovení, obsahujících pojem veřejná prostranství (navrhovatel uvádí oddíly I., IV., VI., VII.), přičemž v petitu navrhuje zrušit celou vyhlášku.

Ve vyjádření starosta obce Tehov zaujal stanovisko, že napadená vyhláška není v rozporu se zákonem o místních poplatcích. Argumentace obsažená v uvedeném stanovisku představuje rekapitulaci sporu obce Tehov a Okresního úřadu v Benešově o kvalifikaci pozemku č. parc. 1569/56 v katastrálním území Tehov.

V řízení o zrušení právních předpisů je Ústavní soud České republiky podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. povinen také zkoumat, zda byl napadený právní předpis vydán ústavně předepsaným způsobem. Z tohoto důvodu si Ústavní soud České republiky vyžádal od Obecního zastupitelstva v Tehově zaslání dokumentů, osvědčujících řádné přijetí napadené vyhlášky (tj. zápisu z jednání obecního zastupitelstva, potvrzujícího potřebné kvorum a potřebnou většinu), jakož i její řádné vyhlášení ve smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny zápisy ze zasedání Obecního zastupitelstva v Tehově, konaných dne 5. března 1991 a dne 26. ledna 1993, osvědčujícími zákonem vyžadované kvorum i většinu, jakož i potvrzením o vyvěšení předmětné vyhlášky.

Ústavní soud České republiky v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů (tedy i v řízení o zrušení právního předpisu obce) posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu podle hledisek, obsažených v ustanovení § 68 dost. 2 zákona č. 182/1993 Sb., k nimž u obecně závazné vyhlášky obce patří kompetence (zákonné zmocnění) a soulad s právními předpisy vyššího stupně právní síly.

Podle ustanovení § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, při přijetí obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích, upravující také poplatek za užívání veřejného prostranství, je obecní zastupitelstvo povinno rovněž určit místa, která jsou v obci veřejným prostranstvím. Obec je přitom vázána legální definicí pojmu veřejného prostranství, obsaženou v § 4 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích, řadí k veřejným prostranstvím rovněž "lesopark".

Uvedený pojem ve vyhlášce není blíže definován ani určen označením parcel, které jsou za lesopark považovány.

Z návrhu přednosty Okresního úřadu v Benešově, jakož i z vyjádření starosty obce Tehov, vyplývá, že se lesoparkem podle čl. 3 citované vyhlášky rozumí parc. č. 1569/56 kat. ú. Tehov. Podle výpisu z pozemkového katastru Katastrálního úřadu v Benešově ze dne 19. listopadu 1993 je uvedený pozemek charakterizován jako les. Okresním úřadem v Benešově bylo kromě toho předloženo rozhodnutí Ministerstva lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu České republiky ze dne 27. dubna 1990 č. j. 826/OLH/90/274, kterým byla stanovena právní povaha pozemku, nacházejícího se na parc. č. 1569/56 kat. ú. Tehov. Podle § 6 zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, byl uvedený pozemek vyhlášen za les zvláštního určení, a to za les v okolí zařízení léčebny preventivní péče [§ 23 odst. 4 zákona č. 61/1977 Sb., § 1 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 13/1977 Sb.].

Posuzování právní povahy předmětného pozemku se stalo rovněž součástí rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 1994 č. j. 20 Ca 5/93-42 o zrušení rozhodnutí Okresního úřadu v Benešově ze dne 16. července 1993 č. j. Fin 754/93, kterým bylo změněno rozhodnutí obce Tehov, platební výměr č. 4/1993 ze dne 27. května 1993. Po provedených zjištěních Krajský soud v Praze k uvedené otázce konstatoval, že pozemek č. parc. 1569/56 v kat. ú. Tehov je les, a to podle charakteristiky druhu pozemku, vedeného ve všech právně závazných dokumentech. Současně dospěl k závěru, podle kterého z demonstrativního výčtu míst, považovaných za veřejná prostranství (§ 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích), je zřejmé, že veřejným prostranstvím není les u obce.

Okresním úřadem v Benešově bylo kromě toho Ústavnímu soudu České republiky předloženo stanovisko Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 1. září 1994 č. j. 1922/80319/94, ve kterém je vyjádřen odmítavý názor k možnosti zařazení lesů zvláštního určení mezi veřejná prostranství ve smyslu zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Ve stanovisku se k uvedenému závěru dochází na základě interpretace ustanovení § 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích, jenž definuje veřejná prostranství vyjmenováním příkladů, které ani vzdáleně nepřipomínají charakter předmětného pozemku, tj. les, neboť všechny jsou plochami ostatními podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky.

Demonstrativní výčet případů, který je definován v § 4 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje i pojmy "parky a veřejná zeleň". Obsah těchto pojmů je vymezen v příloze vyhlášky č. 126/1993 Sb., která "zeleň v zástavbě" (jíž se rozumí okrasná zahrada, uliční a sídlištní zeleň) i "ostatní veřejnou zeleň" (jíž se rozumí parky a jiné plochy funkční a rekreační zeleně) začleňuje do rámce širšího pojmu "ostatní plochy" [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb.].

V napadené vyhlášce obsažený pojem "lesopark" je pojmem, jehož obsah není vymezen právním řádem; uvedený pojem není obsažen ani v zákoně č. 61/1977 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, ani v zákoně č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, ani v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, resp. ve vyhlášce č. 126/1993 Sb., a konečně ani v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Pojem "lesopark" umožňuje tudíž dvě interpretace.

První je chápání tohoto pojmu ve významu parku nebo jiné plochy funkční a rekreační zeleně, a tedy ve významu ostatní plochy (nikoli ve významu lesního pozemku). Podle této interpretace není možno pozemek, v katastru nemovitostí označený jako pozemek lesní, subsumovat pod veřejné prostranství - lesopark. Z tohoto důvodu je nutno tuto interpretaci vyloučit.

Druhou interpretací ve vyhlášce obce Tehov obsaženého pojmu "lesopark" je "účelový les", a to podle přílohy vyhlášky č. 126/1993 Sb., jehož druhem je rovněž "les zvláštního určení" podle § 23 odst. 4 zákona č. 61/1977 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž z hlediska § 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích by se jednalo o další prostor, přístupný každému bez omezení a nacházející se v katastru obce.

Ani tato interpretace však není akceptovatelná. Důvodem je skutečnost, že podle zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, ve spojitosti s § 20 odst. 1 a přílohami zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, státní správa lesního hospodářství nespadá do samostatné ani do přenesené působnosti obce, nýbrž spadá do působnosti orgánů státní správy, a její režim je upraven zmíněným zákonem č. 96/1977 Sb. Obdobně jako v případě nálezu Ústavního soudu České republiky o zrušení čl. III obecně závazné vyhlášky obce Vráž o místním poplatku za užívání veřejného prostranství, sp. zn. Pl. ÚS 19/94, nutno konstatovat, že interpretace pojmu veřejného prostranství, obsaženého v § 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích, musí respektovat rozsah samostatné, resp. přenesené působnosti obce. Napadené ustanovení čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov o místních poplatcích, je tudíž v rozporu s § 13 a 14 a s § 21 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud o zrušení nejenom zákonů a dalších právních předpisů, nýbrž i jejich jednotlivých ustanovení. Ustanovením přitom nutno rozumět jakoukoli část textu právního předpisu s normativním obsahem. Je jím tedy výraz, obsahující jakékoli jazykové prostředky, jehož smyslem je vyjádření právní normy nebo některého z komponentů její skutkové podstaty (např. povinnosti nebo sankce). V daném případě výraz "lesopark" vyjadřuje rozsah skutkové podstaty právní normy, označuje totiž jeden z možných designátů pojmu "veřejné prostranství", s jehož užitím spojuje posuzovaná vyhláška vznik právní povinnosti (zaplatit místní poplatek).

Návrh na zrušení dalších částí uvedené vyhlášky (oddílů I., IV., VI., VII.) byl zamítnut, protože v nich obsažený pojem veřejného prostranství se zrušujícím výrokem, týkajícím se čl. 3, dostává do souladu se zákonem č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

V petitu svého návrhu navrhovatel požadoval zrušení vyhlášky celé. Jelikož nezdůvodnil protiústavnost, resp. protizákonnost jejích jednotlivých ustanovení, a protože v řízení nebyla prokázána žádná souvislost mezi ustanovením, které bylo zrušeno a ostatními ustanoveními napadené vyhlášky, byl návrh ve zbývající části zamítnut.